Blog

Každá z nás touží po síle, lehkosti a klidu.
Někdy ale hledáme odpovědi venku – v dalších knihách, kurzech, technikách…
A přitom to nejdůležitější místo, kde máme začít, nosíme pořád s sebou.

Jsou chvíle, kdy se v životě ocitneme v situaci, která nám nesedí.
Něco nás uvnitř svírá, necítíme se v klidu — ale zároveň nevíme, co s tím.
Tak zůstáváme. Doufáme, že se to nějak samo spraví.
Jenže často se nic nezmění… dokud to neuděláme my.

Každá z nás má období, kdy se snaží všechno držet pohromadě.

Každá z nás v životě přijímá různé role – partnerky, mámy, dcery, kolegyně, opory pro druhé. Tyto role nám dávají smysl i jistotu. Někdy se ale stane, že se v nich ztratíme natolik, až zapomeneme, kdo jsme my samy.

Až bude doma klid, až bude méně práce, až děti odrostou… pak si konečně odpočinu.'

Kdo vlastně jsem, když nejsem jen ta, která vždycky myslí na druhé?

Každá z nás touží cítit, že je v pořádku přesně taková, jaká je.

Tělo je náš biostroj. Ne takový, co si koupíte nový, když se vám starý rozbije.

Kdo jsem, když nejsem jen matka, přítelkyně nebo žena v práci?

Cokoliv, co stojí tvůj klid, je příliš drahé.